Nový zvířecí člen domácnosti

(…aneb jak nato, když pořídíme štěně či kotě)

Před pořízením nového zvířecího miláčka je dobré promyslet si časové možnosti péče o nově příchozího člena domácnosti. Koťata bývají méně časově náročná, nepotřebují tolik aktivního času stráveného s majitelem než štěňata, u nichž je potřeba vyhradit si prostor a úsilí kvůli položení základů poslušnosti. Navíc některá plemena psů více než jiná je potřeba cvičit, aby ze štěněte vyrostl zdravý, spokojený jedinec. Tento základní výcvik se posléze odrazí na prohloubení zdravého vztahu pán-pes.

Základem je dobře situovat pelíšek, či místo, kde bude zvíře v domácnosti přebývat. Tyto ideálně umisťujeme na klidnější místa s nepříliš frekventovaným provozem, odkud bude mít jedinec zároveň dobrý rozhled, protože zvířata jsou přirozeně zvědavými tvory, o to více mláďata. Pokud je ovšem necháme sdílet naši postel, hůře se nám s nimi bude pracovat, neboť je stavíme na naši úroveň a tím se vytrácí primární založení výše zmiňovaného vztahu pán-pes. U koček toto až takovým problémem nebývá, někdy si ale mohou vytvořit až nezdravou, úzkou vazbu na majitele. Kočky musí mít vždy prostor a možnost úniku(ideální vyvýšená místa v podobě škrabadel), neboť je jim v přírodě souzeno být nejem predátorem, ale i kořistí.

Co se týká zdravotní problematiky, u mláďat se nejčastěji setkáváme se střevními endoparazity, zejména škrkavkami. Jsou běžné vzhledem k vyšší kumulaci zvířat,  ve které se mláďata rodí, typický  je pro ně rovněž transplacentární a galaktogennní přenos a to i za předpokladu, že byla u matek provedena běžná antiparazitární kůra. Proto je potřeba v raném věku intenzivně odčervovat, do třetího měsíce věku v intervalu čtrnácti dnů, posléze po měsíci do půl roku věku stáří a následná doporučení uvádí dvakrát až čtyřikrát do roka, ideálně vždy po sezóně. Aplikačních forem střevních endoparazitik je dnes na trhu mnoho, pro mláďata jsou nejvíce vyhovujícími sirupy či pasty, vzhledem k nenáročnosti podání. Další, s čím se v praxi často setkáváme, je zablešení a ušní svrab, jejich šíření rovněž podporuje vyšší kumulace zvířat.

Preventivní program očkování je možno u štěňat začínat v šesti týdnech stáří, u koťat ve dvou měsících věku. Tato vakcinace je nepovinná, jejím prostřednictvím chceme dosáhnout imunity proti základním infekčním chorobám, které se ve zvířecí populaci nachází. Mnohé až perakutním průběhem ohrožují jedince na životě, rizikovými kategoriemi jsou vždy mláďata a starší zvířata. Co se týká povinného očkování, jedná se o vzteklinu psů. Očkovat jí je možné nejdříve od třetího měsíce věku. Formulace každoroční povinnosti naočkovat  ze zákona již zmizela, zákon uvádí, že je třeba mít platné očkování a existují vakcíny, které je možno přeočkovávat až po třech letech. Toto ale neplatí u koček u kterých vzteklinu povinnost očkovat není, pouze v případě, že majitel chce s kočkou cestovat. Další možná očkování  jsou například očkování proti Lymeské borelióze, Tetanu, Infekční peritonitidě,atd. Pokud zvířata trpí plísňovím onemocněním, provádí se někdy terapeutická vakcinace, samozřejmě s další léčbou.

Tak Vám přejeme domy a byty plné spokojených zvířecích miláčků!!

MVDr. Kateřina Křeháčková