Odčervení psa a kočky

Problematika parazitárních onemocnění psů a koček je stále aktuální téma nejen z hlediska chovatelského, ale i z hlediska zachování zdraví lidí. Proto nelze při chovu domácích zvířat tento fakt opomínat. Přes značně vyspělé povědomí chovatelské veřejnosti se pořád ještě ve své praxi setkáváme s názory nebo dezinformacemi značně zavádějícími.

O co tedy jde? Proč, kdy a jakým způsobem odčervovat? Jak lze parazitózám způsobeným červy předcházet? Odčervením (dehelmintací) rozumíme preventivní nebo léčebný zákrok, jehož cílem je zbavení organizmu parazitujících červů (helmintů). Ti se dělí na červy ploché (motolice a tasemnice) a oblé (hlístice). U psa a kočky patří mezi nejčastejší:

Ploší červi

Tasemnice a jimi způsobená onemocnění (cestodózy) se u psů a koček vyskytují poměrně často. Ve městech je nejčastější tasemnice psí, ale nalézt lze i další druhy tasemnic (rod Taenia). Setkáváme se s nimi u všech věkových kategorií zvířat, jejich přítomnost je však jen zřídka provázena příznaky onemocnění (zvýšená chuť k jídlu, bolesti břicha, malátnost, mírný hlenovitý průjem, zhoršená kvalita srsti, sáňkování,…).

Tasemnice psí (Dipylidium caninum) je jednou z nejčastějších tasemnic masožravců u nás. Kromě psa může být nakažena také kočka a i člověk. Její výskyt je těsně spjat s výskytem jiného parazita, blechy, která je jejím hlavním mezihostitelem. S tasemnicí psí se lze setkat už u mláďat před odstavem, která se nakazí pozřením blechy při sání mléka. Příznaky o nemocnění u štěňat a koťat jsou zpravidla výrazné a mohou se vyskytnout i záchvaty křečí. Pro cestodózy je typický nález světlých článků připomínajících jádra okurky, které mají schopnost pohybu a kontrakce. Články odcházejí z těla trusem i nezávisle na kálení. Často je nacházíme přilepené na srsti v okolí anu. Léčba může být problematická pro malou účinnost některých přípravků proti tasemnicím. Preventivně proti nakažení působí důsledný protibleší program. Tasemnice rodu Taenia mají mnoho vlastností společných s tasemnicí psí (mezihostitel, vylučování článků,…). Jsou typické velikostí dle druhu až 2,5 metru a vylučováním velkého množství článků (až 50 za den), přičem v každém se nachází 15 -100 tísíc vajíček. Některé jsou infekční i pro člověka. Intenzita klinických příznaků závisí na počtu parazitujících jedinců.

Měchožil zhoubný (Echinococcus granulosus) je původcem echinokokózy, onemocnění, které u masožravců nevyvolává zdravotní potíže, ale je závažným (až smrtelným) problémem pro mezihostitele (včetně člověka). Mezi rizikové faktory pro domácí zvířata patří především zkrmování syrového masa.

Oblí červi

Mezi nejvýznamnější patří v našich podmínkách škrkavky, měchovci a tenkohlavci.
Škrkavky jsou jedny z nejčastějších parazitů psa a kočky. Škrkavčitost způsobuje problémy zvláště při odchovu mláďat. Původce je přenosný i na člověka. škrkavka psí (Toxocara canis) je nejčastější hlístice psa. Způsobuje toxokarózu psů. Je přenosná i na člověka, ne však na kočku. Dospělá škrkavka je oblá hlístice nažloutlé barvy a měří až 18 cm. K infekci dochází pozřením vajíček z kontaminovaného prostředí nebo larvami již před narozením štěňat infikované feny, mateřským mlékem nebo pozřením infikovaného hostitele (drobní hlodavci, ale např. i syrové maso). Larvy prodělávají v těle psa migraci. Výsledkem tracheální migrace (ze střeva přes játra do plic a zpět do střeva) je dospělý jedinec, který produkuje vajíčka vylučované trusem. Při somatické migraci putují larvy ze střeva do různých orgánů hostitele (ledviny, svalovina, játra, CNS,…), kde se opouzdří a zůstávají v klidovém stadiu velmi dlouhou dobu (i léta), než jsou vnějšími podmínkami (březost) aktivovány a dokončují vývojový cyklus. Toxokaróza je onemocnění typické pro nejmladší kategorie štěňat a příznaky zahrnují zánět plic (kašel, výtok z nosu), zvětšené a bolestivé tzv. škrkavkové břicho, vyhublost, nechutenství, chudokrevnost, matnou srst, křeče. Dospělí jedinci mohou způsobit až ucpání a prasknutí střeva! Škrkavky navíc produkují toxin askaridin, který se uvolňuje i z mrtvých parazitů a může způsobit křeče až smrt psa. Přítomnost somatických larev u dospělých psů je většinou bez příznaků. Škrkavka kočičí (Toxocara cati) je v mnoha ohledech podobná škrkavce psí, koťata se však infikují až po narození. Příznaky jsou rovněž obdobné. Pes se neinfikuje. Škrkavka šelmí (Toxascaris leonina) je méně častá. Mohou se nakazit psi i kočky. Infikují se nejčastěji starší mláďata pozřením vajíček z prostředí.

Tenkohlavci (Trichuris sp.) způsobují závažné onemocnění zejména ve větších chovech psů, ale i koček. Postihují všechny věkových kategorie, k úhynům dochází nejčastěji u mladých zvířat. Onemocnění se projevuje střídavými průjmy s příměsí krve, nutkání ke kálení, značné ztráty krve s následnou chudokrevností a hubnutím. Vajíčka tenkohlavců jsou velmi odolná a schopná infekce až 3 roky! Onemocnění se v dnešní době stává aktuálním i v městských aglomeracích z důvodu vysoké koncentrace venčených psů.

Měchovci (Ancylostoma sp., Uncinaria sp.) jsou drobní červy (do 18 mm), způsobující zdravotní problémy zejména v chovech s vyšší koncentrací zvířat. K nakažení dochází přes kůži, mateřským mlékem a pozřením. V těle hostitele dochází k tracheální a somatické migraci. Příznaky infekce přes kůži jsou lokalizovány na končetinách, spodině břicha a hrudníku a zahrnují zarudnutí, strupy, zesílení kůže, ztrátu srsti. Tracheální migrace je typická kašlem v důsledku zánětu na plicích. Přítomnost měchovců v trávícím traktu způsobuje průjem s krví, chudokrevnost, rychlé hubnutí, dehydrataci, zvýšenou unavitelnost. Onemocnění je nebezpečné zejména pro štěňata nakažená mateřským mlékem. Dochází i k úhynům štěňat i přesto, že matka nevykazuje žádné příznaky.

Obecné zásady léčby a preventivní opatření

Léčbu výše zmíněných onemocnění by mělo předcházet parazitologické vyšetření trusu a v případě pozitivního nálezu určení druhu parazita. V případech, kdy pravděpodobnost nakažení je velmi vysoká (např. škrkavkami u štěňat a koťat), je vhodné provést preventivní ošetření. Odčervovací schéma používané u štěňat a koťat spočívá v odčervování od 2-3 týdnů do 3 měsíců věku v intervalu 14 dní. Od 3. měsíce do půl roku potom každý měsíc. Poté lze doporučit preventivní vyšetření trusu u zvířat do 2 let každé 3 měsíce, u starších 2 let stačí 2-krát ročně. Chovné feny je vhodné preventivně odčervit 1 týden před plánovaným krytím a 2-3 týdny po porodu. Cílem je omezit nakažení štěňat škrkavkami před porodem a mateřským mlékem po porodu. Odčervení je vhodné provádět 7-10 dní před nebo po vakcinaci.

Některá zásadní pravidla léčby a prevence začervení:

  • používat pouze přípravky určené pro daný druh zvířete (z důvodu toxicity nebo nežádoucích účinků některých přípravků pro určité druhy, příp. určitou kategorii zvířat)
  • dodržovat pokyny výrobce (příbalový leták), nebo veterinárního lékaře
  • dodržovat doporučené dávkování (podáním nižší preventivní dávky, než je doporučená, lze vytvořit rezistenci parazita)
  • z výše uvedeného důvodu je vhodné střídat přípravky na odčervení
  • po každé léčbě by měla následovat asanace prostředí pro zamezení promoření prostředí vajíčky parazitů, která jsou mimořádně odolná (vajíčka škrkavek a tenkohlavců jsou infekční až 3 roky!). Ve vnějším prostředí je nejvhodnější využití fyzikálních metod (vysoké nebo naopak nízké teploty, sluneční záření, sucho).
  • dodržovat základní hygienická pravidla během a po kontaktu se zvířaty

MVDr. Lucia Dubovanová