Onemocnění zubů u drobných savců

Onemocnění chrupu patří mezi jedny z nejčastějších zdravotních problémů u drobných savců. Bohužel ne vždy si majitel všimne změny v příjmu krmiva a chování včas. Řešení problému pak komplikuje fakt, že je zvíře často pohublé, zesláblé a dehydratované a uvést takovéhoto pacienta do celkové anestezie je značně rizikové. Pokusíme se tedy shrnout některá fakta do krátkého článku, aby byli majitelé schopni všimnout si změny včas, případně neváhali navštívit veterinárního lékaře, který minimálně zvíře prohlédne a chovateli rád poradí.

Nejčastěji se setkáváme s onemocněním zubů u králíků, morčat a činčil. Jejich zuby jsou takzvaně hypselodontní, což znamená, že rostou po celý život zvířete. Například u morčat rostou stoličky rychlostí 0,14 mm za týden, u králíků horní a spodní řezáky rostou rychlostí 2 a 2,4 mm za týden a u činčil spodní řezáky v rozmezí 1,1-2,24 a horní řezáky 1,28-1,74 mm za týden v závislosti na druhu krmiva. U hypselodontního zubu nedochází k jeho morfologickému rozlišení a tento typ zubu je pokryt po celé délce, včetně kořene, sklovinou.

U tohoto typu zubů dochází nejčastěji k malokluzi, to je nesprávnému obrušování. Malokluze se může týkat jak řezáků, tak i stoliček. Mezi další onemocnění zubů může např. patřit apikální prodloužení premolárů a molárů, zubní kaz, fraktury zubů. U morčat může kromě typu stravy hrát významnou roli i nedostatek vitamínu C v potravě. Morčata si nedokáží syntetizovat vit. C, který se podílí zejména na tvorbě kolagenu, ale podporuje také imunitní systém organismu. Hypovitaminóza vitamínu C má ve většině případů subklinický charakter. U dospělých morčat dochází k poruchám hojení kůže, imunosupresi a větší incidenci malokluze.

U mladých jedinců se nedostatek vit. C většinou klinicky projevuje abnormalitami muskuloskeletárního systému a poruchami pohybu. Hypovitaminóza C se projevuje také poškozením tvorby dentinu, onemocněním periodontu, krváceninami dásní a ztrátou zubů. Při hypovitaminóze C dochází ke kvalitativním i kvantitativním změnám v ukládání dentinu. V některých případech dochází ke krvácení i do podkoží, kloubů, svalů a střev v důsledku poruch srážení. Systémové příznaky mohou zahrnovat ztrátu chuti k jídlu, letargii, špatnou kvalitu kůže, výtoky z nozder a hubnutí.

Jako vhodné zdroje vit. C jsou zelí, salát, paprika, rajče, případně doplňky stravy pro hlodavce obsahující vit.C. V případě vypadnutí zubu je nutno kontrolovat protilehlé zuby, případně korigovat jejich přerůstání. Postižený zub ve většině případů doroste.

Ke zlomeninám zubů dochází nejčastěji při pádech, okusování kovových částí klece a při nadměrném prodloužení korunek zubů.

Malokluze má u drobných savců mnoho příčin, ale nejčastěji je způsobena vlivem nesprávné výživy. Většinou se pak projevuje sníženým příjmem krmiva až úplným nechutenstvím nebo si majitel může všimnout, že zvíře začíná preferovat jen určité složky potravy a jiné odmítá. Například přestane žrát pevnější složky potravy (mrkev, tvrdý chléb) nebo odmítá seno. V pokročilejších stádiích má zvíře sníženou kvalitu srsti, trpí nadýmáním, průjmem, mohou mu selhávat játra, ledviny.

hlodavci1hlodavci2Mezi méně časté příznaky patří zvýšené slinění, výtok z očí, abscesy na tvářích, záněty kůže pysků nebo exoftalmus (vystoupení oka z očnice). K malokluzi řezáků u morčat dochází většinou druhotně díky malokluzi stoliček, případně po nesprávném zkrácení řezáků ( např. nůžkami nebo kleštěmi) nebo po traumatu ( např. pád). Při malokluzi stoliček spodní čelisti se korunky prodlužují směrem k jazyku, kde mohou vytvořit můstek. (Obr.1) Stoličky horní čelisti přerůstají spíše směrem k tvářím a mohou zraňovat dásně a sliznici tváří. Pokud se zuby nedostatečně obrušují může docházet i k přerůstání a prodlužování kořenů postižených zubů. Ty lze pak nahmatat na spodní straně čelisti jako drobné výstupky. Přerůstání kořenů zubů horní čelisti lze většinou zjistit až po RTG vyšetření. (Obr. 2) V horších případech zasahují přerůstající kořeny do očnice nebo nosní dutiny.

hlodavci3Abychom mohli řádně vyšetřit dutinu ústní a případně řešit malokluzi zubů je potřeba zvíře uvést do celkové anestezie. Používáme šetrnou inhalační anestezii, směs isofluranu s kyslíkem. K vyšetření dutiny ústní používáme otoskop, v ideálních případech doplníme vyšetření o rentgenologický snímek hlavy v několika projekcích. Po zhodnocení stavu řešíme malokluzi stoliček pomocí zubních vrtáčků a brousků (Obr. 3), malokluzi řezáků pomocí brusky s diamantovým kotoučkem. Následná péče zahrnuje podávání analgetik, prokinetik, v případě nutnosti antibiotika a ruční dokrmování (bezmléčné kaše atd.).

I když může k malokluzi docházet z mnoha různých příčin, je vhodné zavést preventivní opatření ve formě vhodné stravy, která zajišťuje optimální obrušování stoliček a řezáků a zvlášť u morčat zajišťuje dostatečný přísun vit. C. Vhodné je např. luční seno, tráva, pelety pro morčata, králíky, činčily, ovoce a zelenina.

Pro obrušování řezáků jsou vhodné větvičky chemicky neošetřených ovocných stromů nebo tvrdý chléb. Občas lze do stravy zařadit i ovesné vločky, vojtěškové granule a zrniny. Pokud si však nejste jisti stavem chrupu Vašeho zvířátka, neváhejte a nechte jej prohlédnout veterinárním lékařem dříve, než přestane přijímat potravu. Poté již může být pozdě.

MVDr. Michaela Walczysková