Stejně jako u lidí, dochází i u zvířat k situacím, kdy není možná záchrana života bez transfúze krve. Jedná se jednak o akutní stavy jako jsou například úrazy, autoimunitní hemolytické anémie nebo otravy jedy proti hlodavcům. Dále může jít o chronicky probíhající choroby, které je nutno řešit chirurgicky, ale které zároveň způsobují pokles počtu červených krvinek nebo krevních destiček (například některé nádory sleziny). K bezpečnému průběhu operace je potom nezbytné chybějící krvinky doplnit transfúzí.

Jak je to u drobných zvířat s krevními skupinami? U psů rozeznáváme více typů krevních skupin, označují se DEA (dog erythrocyte antigen) 1.1, 1.2, dále DEA 3-8. Z nich imunitní reakci mohou vyvolat skupiny DEA 1.1, 1.2 a 7. Stane se tak ale pouze u psa, který má proti těmto skupinám protilátky. Protilátky se mohou vytvořit jen při předchozím setkání s touto krví (při transfúzi), z čehož vyplývá, že psovi, který ještě nikdy v životě transfúzi neobdržel, je možno dát jakjoukoliv krev téměř bez rizika. Odlišná situace je u koček. U koček rozlišujeme skupiny A, B a AB. Nejčastější je čistá skupina A, zastoupení skupiny B závisí na zeměpisné oblasti a na plemeni (např. u divokých koček v USA se B téměř nevyskytuje, u perských koček nebo habešek se B vyskutuje v 15-30%, u britských koček s B vyskytuje ve více než 30%). U koček může dojít k reakci i při prvním podání krve s nesouhlasící krevní skupinou, hlavně má-li příjemce skupinu B.

Jak jsme si řekli, psům je možno dát jednou v životě trasfúzi krve jakékoliv skupiny. Toho se často využívá i v praxi. Pokud je třeba později v životě zvířete transfúzi opakovat, což se ovšem stává velmi zřídka, musí se zjistit krevní skupina příjemce i dárce. Není-li to například z časových důvodů možné, provede se takzvaný test snášenlivosti. V něm se zjistí (aniž bychom znali krevní skupinu), jestli je krev příjemce kompatibilní s krví možného dárce. Test sám o sobě je technicky náročný, nejprve je třeba získat sérum dárce i příjemce a několikanásobně pročištěné červené krvinky. Ty se následně mísí se séry druhého zvířete a výsledná reakce se sleduje pod mikroskopem. Jsou-li obě krve neslučitelné, musí se hledat jiný vhodný dárce.

Téměř žádné veterinární pracoviště v České republice neudržuje trvale zásobu krve. Je to dáno tím, že potřeba krve v praxi není častá a krev nelze skladovat příliš dlouho, takže většina odběrů by přišla nazmar. Některé kliniky místo toho udržují seznamy dárců krve, což jsou vstřícní majitelé velkých psů, na něž je možno se v případě potřeby obrátit. Proto i my prosíme všechny chovatele, kteří vlastní zdravého psa vážícího více než 30 kg a jsou ochotni propůjčit ho k odběru krve, aby nám poslali na sebe kontakt. Ten použijeme jen v případě, že v naší ordinaci bude nemocné zvíře, jehož zdravotní stav vyžaduje transfúzi. Vzhledem k tomu, že za podanou krev nic neúčtujeme, neplatíme nic ani dárcům, ale nabízíme jako kompenzaci očkování zdarma. Všem ochotným dárcům vřele děkujeme.

MVDr. Jan Macek